Lovec losů: setkání s ním je jako z jiného světa

„Je to neobyčejně majestátní zvíře. Setkání s ním jsou jako z jiného světa. Najednou vidíte obrovské zvíře, které nikdo nezná a stojí pár metrů před vámi,“ takhle popisuje Karel Strych setkání s losem v divoké přírodě Lipenska. Strych celý život pracuje jako lesník, zaměstnávají ho různé lesnické firmy, které živí zdejší zelené lesy. Právě tato místa, která byla za dřívějšího režimu pro normální smrtelníky uzavřená a směli sem jen členové pohraniční stráže, nebo na základě zvláštní povolení jen pro vyvolené, se daří vzácným losům evropským. Příroda je zde stále nedotčená. Podle vědců je to dokonce místo s jejich největším výskytem na našem území.

Jeho nejsilnější zážitek se setkání s losy je více než deset let starý. Tehdy jel Karel Strych autem se svým synem, kterému bylo tehdy asi 16 let. Najednou ho upozornil, že v oplocence okolo které projíždějí, jsou asi čtyři zvířata. Byli to losi. „Neviděli nás, najednou přeskočili oplocenku a šli od nás. Tak jsme obešli celý kopec a zvířatům nadběhli. Když jsme je uviděli po druhé, tak oni si nás pořád nevšímali a přišli na vzdálenost asi 15 metrů. Kluk byl tehdy dost nervózní, což se nedivím, ta zvířata měla asi dva metry na výšku,“ uvedl Strych. Pořídil si kameru, kterou nosí neustále v kapse a losy natáčí. Videa zveřejňuje na youtube.

Stalo se mu i to, že jednu losí samici pozoroval několik let za sebou. Jeden rok ji viděl samotnou, další rok s jedním mládětem, rok na to už měla další mládě, takže s ní chodily dvě. „Jednou ke mně přišly na vzdálenost asi 15 metrů,“ popisuje. Občas se k nim připojil býk, tak se také říká losímu samci.

Podle jeho odhadů žije v u rakouských hranic s Německem asi dvacítka losů. Prvního viděl v roce 1997, od té doby se přidala zhruba šedesátka dalších zkušeností. Díky své dvacetileté zkušenosti si myslí, že nejvíce losů žije v okolí Svatého Tomáše a Vyššího Brodu. „Vyhovuje jim prostředí zdejších lesů, které byly léta lidem zapovězeny a turisté sem moc nechodí ani dnes, když jim v tom nikdo nebrání,“ říká lesník Strych s tím, že losi podle něj také rádi chodí hledat potravu na zdejší louky zarostlé náletovými dřevinami. „Osídlenost je zde nízká, téměř nulová. Přes léto se zde objeví pouze cyklisté, což zvířatům vyhovuje,“ dodal.

„Losa vidím tak čtyřikrát, pětkrát do roka. Nezdá se mi, že by jejich počet přibýval. Moje zážitky ale nejsou žádné vědecké pozorování ani výzkum. Je to z velké většiny dílem náhody, součást mojí pracovní náplně,“ říká. O losech se baví i s ostatními domorodci, kteří tu losy také viděli. „Já mám ale velký akční rádius. Rozvážím lidi po lese, hodně toho vidím,“ říká.

Rok, co rok zažívá setkání s losem zhruba stejně často. „Možná je zde počet losů dílem nějakého přírodního výběru, protože jsem dvakrát našel uhynulý kus. Na rakouské straně jejich lov není zakázaný, je proto možné, že jejich lov redukují, protože okusují stromy,“ říká. Vypreparované lebky z uhynulých zvířat má doma, podařilo se mu najít i dva shozy.

Z oblasti u Přední Výtoně také pochází los, kterého porazilo auto a dnes si ho v jeho vycpané podobě mohou prohlížet návštěvníci informačního střediska na Stožci, které je na území Národního parku Šumava. „Vyfotil jsem ho živého. Druhá fotka už je o dost smutnější, když mě zavolali na místo, kde ležel sražený v trávě. Měl vnitřní zranění, zlomenou nohu. Lesníci už ho museli utratit, protože se trápil,“ popsal smutnou zkušenost.

časopis Lipensko, rok vydání 2016