Poznejte
jedinečnost
Lipenska

6 důvodů,
proč navštívit Lipensko

1.

LIPNO A ŘEKA VLTAVA

Lipno, někdy nazývané jako také české moře, je usazené do fascinující šumavské přírody pod hraničními hřebeny s Rakouskem a Německem. Svoji délkou 42 km a maximální šířkou 10 km skýtá Lipno a jeho okolí ideální možnosti turistiky. Vody Lipna každoročně lákají kajakáře, kajtaře, jachtaře a surfaře. Nespočet vodních sportů a půjčovny veškerého vybavení vám pomohou prožít na Lipně dovolenou snů. Pro relaxaci a odpočinek je možné využít desítek pláží, které jsou částečně písečné a částečně travnaté. Zážitkem je i projížďka parníkem. Řeka Vltava, která napájí Lipno je splavná jak nad přehradou, tak pod ní. V horní partii teče fascinující přírodou Národního parku Šumava. Peřeje pod přehradou tvoří světově proslulé Čertovy proudy, kde se jezdí i Mistrovství Evropy, nebo se natáčel film Rafťáci. Řeka Vltava z Vyššího Brodu přes Rožmberk a dále, je vůbec nejnavštěvovanější řekou v ČR.

2.

Příroda

Lipensko, krajina jihočeského moře, to je především fascinující příroda. Horní část území leží v Národním parku Šumava, kde se můžete procházet po hřebenech v nadmořské výšce nad 1300 m.n.m. Nejvyšší horou je Plechý (1378m), pod kterým leží Plešné jezero ledovcového původu. Zbytky pralesů v okolí obce Stožce s unikátní dřevěnou Stožeckou kaplí zase pohladí každého, kdo miluje staré smíšené lesy a historické kulturní dědictví. Celý pravý břeh Lipna je součástí CHKO Šumava a dosud zůstává civilizací téměř nedotčen. Člověkem nedotčená je také příroda na levém břehu Lipna v částečně přístupném Vojenském výcvikovém prostoru Boletice, severně od Horní Plané. V lesích na Lipensku můžete potkat divoká zvířata jako je rys ostrovid, tetřev hlušec, tetřívek obecný, los evropský, pomalu se navrací i vlk. Ve vodách horní Vltavy žije vzácná perlorodka říční, nebo vydra. Krásnější přitom přístupnou přírodu a uprostřed obydlené Evropy budete hledat jen obtížně.

3.

Cykloturistika a in-line bruslení

V okolí Lipna najdete nejdelší české trasy pro in-line bruslení a pro rekreační cyklistiku. Od Stožce až po Lipno nad Vltavou jsou desítky kilometrů asfaltových stezek, které jsou výhradně určeny pro bruslaře a cyklisty. Pro cyklisty je Lipensko doslova rájem. Můžete jet pohodlně přes celou oblast z Jeleních Vrchů až do Rožmberka, celkem 70 km z kopečka – podél Swarzenberského plavebního kanálu, podél Lipna a podél řeky Vltavy. Pro náročnější sportovce jsou v oblasti stovky kilometrů tras po lesních cestách, lesích s nejnáročnějšími profily, čehož využívají nejenom rekreační cyklisté, ale i vrcholoví sportovci.

4.

Zábava a atrakce pro děti i pro dospělé

Jestli hledáte místo, kde si nejenom odpočinete v krásné přírodě, ale můžete se i skvěle bavit, užít si, anebo přímo si zařádit na nejmodernějších turistických atrakcích, pak je Lipensko to pravé pro místo vás. Věhlasná Stezka v korunách stromů a nově Království lesa nalákali již dva miliony návštěvníků z celé Evropy. Dvě celoroční bobové dráhy, lanová centra, vyhlídkové věže s pohledy na Lipno i na Alpy, jízda parníkem s Lipno line, fascinující akvária s podmořským světem v hotelu Frymburk, Activity park médi Kubíka ve Frymburku, a nebo osvětlené a ozvučené Adventure minigolfové hřiště s 18 jamkami a holografickou projekcí, které najdete v Lipně nad Vltavou patří mezi atrakce, které si prostě nemůžete nechat ujít.

5.

Kulturní a historické dědictví

Historie na Lipensku dýchá na každém kroku. Hrad Rožmberk je perlou na řece Vltavě, Cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě se svoji unikátní knihovnou a Závišovo křížem, jehož hodnota dosahuje hodnoty korunovačních klenotů, uchvacují návštěvníky z celého světa. Tahákem je i nejvýše položený hrad v ČR Vítkův hrádek, kde věznili českého krále Václava IV. Z hradu jsou mj. nejlepší s výhledy jak na Lipno, tak na Alpy. Evropským unikátem je Pašijové divadlo v Hořicích na Šumavě, které v době největší slávy navštěvovaly i desítky tisíc diváků z celé Evropy. V Evropě je také proslulý básník, prozaik a malíř rodák z Horní Plané Adalbert Stifter, jehož dílo si můžete připomenout na mnoha místech regionu a především v Muzeu Adalberta Stiftera v Horní Plané. Národní kulturní památkou je vodní dílo Schwarzenberský plavební kanál, který byl bez moderní zeměměřičské techniky uprostřed šumavských pralesů v délce 44 km vybudován v letech 1789–1822 a dodnes jej mohou turisté obdivovat jak na české tak na rakouské straně Lipenska. Kulturně historické dědictví regionu dotváří i desítky starých, často obnovených kostelů a křížových cest.

6.

Sport, trénink, závody

Příroda, lesy, rašeliniště, tekoucí i stojatá voda a kopce v nadmořské výšce nad 1000 m.n.m. tvoří ideální podmínky pro aktivní, vrcholové i profesionální sportovce. V oblasti Lipenska je nespočet možností pořádat velké veřejné závody v mnoha sportech, a i proto celou oblast využívají poloprofesionální a profesionální týmy všech sportovních odvětví pro svá soustředění. Vltava pod přehradou v okolí Loučovic patří mezi nejtěžší řeky pro raftaře a kanoisty. Tato vodní trasa se řadí mezi nejtěžší přirozené slalomářské a raftové tratě na světě. Na otevřené vodě Lipna se pravidelně konají nejrůznější jachtařské, plavecké, ale i triatlonové závody. Oblibě široké sportovní veřejnosti se těší masové závody jako je extrémní Gigathlon, MTB Nova Cup, Česko-Bavorský seriál MTB závodů, Koloběžky v Rožmberku, Lipno Sport Fest, zimní Lipno Ice Marathon na zamrzlém jezeře, na běžkách Šumavská 30 v Nové Peci, Stožecká brusle na in-line bruslích. A další…

Historie vodní nádrže Lipno

Stavba Lipenské přehrady

Oblast Horní Vltavy byla v době třetihorní jezerem. Mezi Čertovou stěnou a horou Luč prolomily přívaly vody zvětralou přírodní hráz a vytvořily si řečiště. V kronikách obcí mezi Frymburkem a Vyšším Brodem je celá řada zpráv o povodních a záplavách z 17. až 19. století. Zřejmě největší byly v letech 1740 a 1890. Prvním krokem k využití energie vodního toku bylo plavení dřeva. Druhým způsobem využití horní Vltavy byly mlýny a hamry, kterých bylo mezi Frymburkem a Vyšším Brodem 23. Historie lipenské přehrady začíná po velké povodni v roce 1890, kde v roce 1892 vydává inženýr Daniel brožuru, ve které navrhuje zřízení menších přehrad na horní Vltavě a jejich přítocích, které měly zabránit povodním a záplavám. Myšlenkou se dále zabývá sněm království Českého a stavební rada Jan Jirsík v roce 1899 navrhuje výstavbu několika přehrad. Došlo i k projednávání tohoto projektu, ale zemědělci nebyli ochotni prodat své pozemky.

V roce 1920 dochází k další velké povodni, a tak znovu ožívá myšlenka vybudování přehrad či přehrady, která by zadržela vody z jarního tání na Šumavě. V roce 1930 umisťují inženýři Zemského úřadu ve svých projektech stavbu přehrady poprvé na Lipno. Ale i tentokráte se nepodařilo vykoupit uvažovanou zátopovou plochu. Projekt přehrady na Lipně s elektrárenskou turbinou vznikl až po druhé světové válce, zejména po odsunu Němců a znárodnění loučovické papírny. Stavba přehrady a podzemní elektrárny byla zahájena v roce 1950 a mistr Bubla se nastěhoval se svými pěti minéry do hostince Anny Houfkové a jejich dynamitové nálože trhaly balvany žuly a rvaly ze země pařezy se spletí kořenů. Dnes se zdá neskutečné, že: „studenti svazáci" po příchodu na stavbu každodenně před začátkem práce na skálu připevnili svazácký prapor, zazpívali Hymnu demokratické mládeže a pak začali krompáči, lopatami a dřevěnými kolečky odstraňovat u Frymburka skálu pro budoucí silnici z Lipna do Frymburka.

Se stavbou je spojena i „protistátní skupina Zenáhlík“. Při soudním přelíčení u Krajského soudu v Č. Budějovicích byl v dubnu 1954 MUDr. Josef Zenáhlík odsouzen ke čtrnácti letům vězení a hlavní inženýr stavby Lipna, ing. Antonín Behemský pro „ohrožení státního tajemství“ byl odsouzen na dva roky do vězení. V roce 1953 na stavbě přehrady pod vedením již pětašedesátiletého kesonáře Aloise Voráčka postupně zapouští do dna budoucí přehrady jednotlivé kesony. Současně se zde hloubí šachty těsnící clony a buduje gravitační blok. Během tohoto jediného roku bylo vylámáno 130 tisíc kubíků balvanů, hlíny a žuly. Prorážka tunelu, to je pro baraby vždy slavnostní událost. V noci z 10. na 11. ledna 1956 prorazili na odpadním tunelu barabové poslední metr. Po starém zvyku si prorážkou nejen podali ruce, ale i láhev rumu na přípitek. Tři a půl roku trvalo, než barabové prorazili, vyrubali a vystříleli tunel. Tři a půl roku každý baraba poctivě odevzdával na vkladní knížku nazvanou „František Prorážka“ své procento mzdy a nyní společné úspory propili.

V budoucím zátopovém pásmu přehrady bylo třeba vykácet a odlesnit 550 hektarů lesa. To je tolik jako 550 českobudějovických náměstí. Jen za rok 1956 bylo z bažin vyvezeno 25 tisíc plnometrů dřeva. V říjnu 1956 začal pražský Energovod montáž stokilovoltové rozvodny a práce se začaly přesouvat do podzemí. V polovině ledna 1957 byl zahájen výlom skály v podzemí elektrárny a na vyšebrodské „vyrovnávačce“ byla zahájena montáž generátoru turbiny. Betonáž klenby strojovny se od samého počátku opožďovala zhruba o půl roku. Začaly se naplňovat obavy, že hráz přehrady nezachytí plánované jarní vody 1958. Na konci září 1957 byly dokončeny práce na šikmém tunelu, původní termín byl o plných osm měsíců dříve a nyní se měly již montovat turbiny. Šestadvacátého června 1958 byl dobetonován poslední blok hráze do úrovně vozovky. Celkem zde bylo uloženo 70 tisíc kubíků betonu, 600 tun ocele a 300 tun strojního zařízení. Prvého září 1958 bylo konečně předáno staveniště první turbíny od stavbařů montérům Elektrostroje Brno. Nejprve byly spuštěny výtahem v šikmém tunelu do podzemí čtyři části ocelové spirály, potom spustili jednotlivé části otvorem generátoru na podlahu turbíny. Ve druhé polovině září byly všechny čtyři díly spirály svařeny v jediný třicetitunový celek.

V pondělí 15. června 1959 v 17 hodin a 55 minut začaly první kubíky vody roztáčet lopatky turbíny a mohutný, 350 tun těžký rotor se dal do pohybu. Montéři, kteří několik dní vůbec nespali, po chvíli zkušební provoz přerušili a šli spát. Když se vyspali, šli na pivo, potom se rozdávaly metály a diplomy. Po předávacích zkouškách byly do sítě dány prvé megawatty proudu. Trvalo pouhých šedesát vteřin, jediná minuta, a generátor začal dávat plný výkon šedesát megawatt do sítě. Krátce před vánoci 1959 byla dána do provozu i druhá lipenská turbína a noviny tehdy psaly: „zásobují naši energetickou Obě Francisovy turbíny na lipenské přehradě o výkonu 120 KW pracují bez závad a síť“.

Historie vodní elektrárny Lipno

Celkem jednoduché propočty ukázaly, že horní tok Vltavy je již od přírody velmi vhodný pro využití vodní energie. Řečiště u Lipna bylo 705 m nad mořem, u Vyššího Brodu 560 m a u Mělníka při vtoku do Labe již jen 155 m nad mořem, takže první krátký úsek se spádem 145 metrů skrýval velké zásoby vodní energie, zatímco celých dalších 322 kilometrů řeky až po ústí má výškový rozdíl pouhých 405 metrů. Nad Lipnem tekla Vltava jen s nepatrným spádem, umožňujícím dosažení velké nádrže malým vzdutím. Tato okolnost a zdánlivě příznivé složení základové půdy ze žuly a ruly byly pak jedním z předpokladů vybudování vodního díla. Využitím spádu Vltavy v těchto místech a účelným hospodařením s vodní zásobou v nádrži se vypočítalo, že se tu ročně získá na 150 miliónů kWh. Při přepočtu na hnědé uhlí, jímž se topí v parních elektrárnách, to představuje 75 000 tun. Vodní elektrárna s nádrží má ještě tu přednost, že může dodávat proud v období, kdy je nejvyšší spotřeba elektřiny, a to s nepatrnými výrobními náklady a během krátké doby.

Rok 1951

S pracemi souvisejícími s budováním budoucí vodní nádrže se začalo v prvních měsících roku 1951. Bylo to v době, kdy celý projekt přehrady nebyl ještě hotov. Jako první přišli zedníci z Pozemních staveb v Českých Budějovicích, kteří postavili poblíž budoucí hráze dřevěné domky pro stálé dělníky i pro brigádníky a dali tak základ budoucímu sídlišti na Lipně. Stavěly se sklady, garáže a dílny. Krátce nato se odlesňovaly větší či menší lesní porosty i drobné hájky, osamělé stromy i aleje podél silniček, které se měly za čas ocitnout pod vodou. Z oblasti byly odvezeny tisíce nákladních aut dřeva. Odstraňovaly se domy a jiné objekty, které čekal stejný osud jako silnice. Zmizelo několik osad, obec Dolní Vltavice a část Frymburka. Budovaly se příjezdové silnice a cesty na nejrůznějších druzích půdy. Celé údoli Vltavy u Lipna se stalo jedním velkým pracovištěm a předtím tichá místa se změnila k nepoznání.

Rok 1952

V roce 1952 se na vhodném a již dříve stanoveném místě začalo po důkladném geologickém průzkumu se stavbou přehradní hráze, jejímž úkolem mělo být zadržovat vodní spousty celé přehrady a uvolňovat je podle potřeby pro elektrárnu. V podélné ose hráze bylo vyhloubeno dvanáct šachet do hloubky dvaceti metrů až do míst, kde se narazilo na pevnou skálu. Z této hloubky se zpevňovalo skalní podloží v dalších dvaceti metrech injektáží cementovým mlékem, vháněným vysokým tlakem do skály tak, že základy celé stavby byly zcela spolehlivě zpevněny. Představu, o jaký rozsah práce se v uvedených šachtách jednalo, dává údaj, že z každé z nich se muselo vyvézt 600 kubických metrů zeminy, balvanů a rozstřílené skály. Proti pronikání vody pod tělesem přehradní hráze bylo třeba vybudovat mohutnou betonovou stěnu. Prostředkem k tomu se staly kesony, což bylo zařízení z ocelových plátů ve tvaru ohromné krabice o váze šedešáti tun. Kesonáři uvolňovali v kesonu kamení a zeminu, které se odtud vyvážely, přičemž se keson podhrabával, až se usadil v žádoucí hloubce. Nakonec se pracovní komora kesonu zalila betonem. Zaplněný keson vážil 230 tun.

Rok 1954

Po letech prvních potíží a nedostatků pokračovala stavba v roce 1954 rychlejším tempem, i když nelze tvrdit, že by tehdy obtíží ubylo. Plán se plnil i při menším počtu pracovníků a při vysokérn stavu vody v řece, který nastal po dlouhotrvajících deštích. Velká voda však nenadělala na přehradě větších škod. Dělníci včas uvolnili stavbu hráze od nežádoucí vody tím, že ji převedli do vyrovnávací jímky ve Vyšším Brodě, takže během dešťů byl na celé stavbě celkem normální pracovní provoz. V létě téhož roku se dokončovala stavba betonárky, která pak byla jedním z nejlépe automatizovaných zařízení tohoto druhu v republice. Usilovně se pracovalo na prorážení dvou tlačných šachet, které měly průměr 4,5 metru a byly hluboké 180 metrů. Tuneláři, kteří se prokopávali hluboko pod zemí z Vyššího Brodu směrem k hrázi, dosáhli v polovině července 1954 délky prokopu 1300 metrů. Na šikmém tunelu se tehdy dosáhlo hloubky 41 metrů.

Rok 1955

Po letech starostí a dřiny se dostavil první význačný úspěch: o půl třetí hodině noční 30. prosince 1955 budovatelé Lipna převedli Vltavu do nového koryta. Voda opustila své staré koryto a začala protékat základovými výpustěmi betonového gravitačního bloku, který se začal betonovat na podzim roku 1954.

Rok 1956

Krátce nato, těsně před půlnoci z 10. na 11. leden 1956, se sešli raziči tunelu, postupující v obou směrech proti sobě a byly tak spojeny obě štoly z Vyššího Brodu i Lipna.Práce techniků a inženýrů byla tak kvalitní, že při spojení štol nevznikla na více než tříkilometrovém tunelu praktícky žádná úchylka. S ražením tunelu se začalo 13. května 1952 ve směru od Vyššího Brodu.V roce 1954 činil postup 2,72 m za 24 hodin a roku 1955 již 3,74 metru. Maximální denní postupy dosáhly špičkových výkonů 5,80 m. V roce 1955 se začalo s ražením protištoly od Lipna. Původně se i zde navrtávala skála nasucho, přičemž dělníci trpěli žulovým prachem. Za krátký čas nato byl tento nevyhovující způsob vrtání nahrazen vrtáním s vodním výplachem. Ruční nakládání kamene a zeminy zmizelo a bylo nahrazeno nakladačem. Přestalo se odpalovat zápalnými šňůrami a zavedlo se elektrické odpalování.

Rok 1957

V polovině ledna 1957 byl zahájen výlom jádra v podzemní hydrocentrále, po jehož dokončení přišla na řadu betonáž a vlastní montáž turbín. V nejtěžších pracovních podmínkách tu byly vylámány a vyvezeny tisíce kubických metrů skály. Vylámaná prostora byla vybetonována a upevněna několika sty kotev, které vyloučily možnost nepředvídaného poškození dila a ohroženi lidských životů pohybem vrstev a zasypáním prostoru budoucí elektrárny. S kotvením, které projektant předepsal, neměli na stavbě Lipna dosud žádné zkušenosti a muselo se vyzkoušet několik způsobů jak dostat beton do konce úzkého dlouhého vrtu. Při zkoušce nebylo možno kotvy ze skály vytáhnout ani tahem 26 000 kg. V souvislosti s výstavbou lipenské hydroelektrárny bylo nutno na vhodném místě vybudovat menší přehradu zvanou Lipno II., v níž by se zachycovala voda vypouštěná z velké přehrady při provozu špičkové elektrárny. Vody zachycené v této vyrovnávaci nádrži nad Vyšším Brodem se pak mohou rovnoměrně pouštět do říčního koryta. Nádrž je 1,5 km dlouhá, asi 200 metrů široká a kolem 10 m hluboká. Výstavbu nádrže zdržely vyklizovací práce po povodni v létě 1955, kdy byla nádrž zaplavena 800 kubickými metry písku a bahna. Počátkem října byla dokončena betonáž gravitačního bloku nádrže a bylo do něho uloženo asi 25000 kubických metrů betonu. Potom bylo vltavské údolí přehrazeno zemní hrází s funkčním gravitačním blokem o výšce sypané hráze 11,5 m nad dnem údolí a na vyrovnávací nádrži Lipno II se začalo s montáží první lipenské turbíny - Kaplanovy. Nová elektrárna u vyrovnávací nádrže zahájila provoz na jaře 1957 a její roční výkon je 12 miliónů kWh.

Rok 1958

Lipenská hráz byla na podzim roku 1957 prakticky hotova. Dodělávala se kamenná část a začaly se betonovat dva bloky. Očekávalo se, že se v jezeru budou moci zadržet již jarní vody v rocě 1958. Zemní hráz na Lipně je nad dnem údolí vysoká 28 m a 282 m dlouhá, zakončená funkčním gravitačním betonovým blokem. Obsahuje asi 270 000 kubických metrů různých druhů zemin, které byly všechny těženy přímo na stavbě. Ve špičkách bylo na úseku nasazeno osm bagrů, tři buldozery, dva válce, 50 rychlosklápěček Tatra a několik výkonných dumpcarů. S napouštěním Lipenské přehrady se počítalo od 1. března 1958. Byla to jedna ze závěrečných prací na stavbě. Urychleně se bouraly objekty, které ještě stály v zátopovém území. Demontovaly se mosty. Pracovalo se ve větru, mrazu a vánici. Záměr naplňovat přehradu pozvolna se však nemohl uskutečnit pro náhlou silnou oblevu. Voda z tání sněhu ve spádové oblasti začala přehradu rychle naplňovat. Dne 17. února dosáhla hladina kóty 715,15 m a zadrželo se 12 a půl miliónu kubických metrů vody. Hladina stále stoupala. Propusti gravitačního bloku byly otevřeny, aby vody ubývalo, a tím aby se hráz zatěžovala vodou postupně. Přestože se většina přípravných prací vykonala včas, přece jen velká voda stavbaře poněkud překvapila. Ve Frymburku již bylo přerušeno spojení mezi oběma břehy, protože nájezd na most z pravého břehu už byl pod vodou. Aby nedošlo k poškození mostu ledem, bylo nutno v noci z 16. na 17. únor ledy rozstřílet. A tak měli pracující na vodním díle Lipno 17. února 1958 poprvé možnost vidět, jak asi bude "šumavské moře" jednou vypadat. Dne 20. února vystoupila hladina na kótu 716.35 m. Voda se odpouštěla jen v nutném množství pro potřeby energetiky na dolním toku Vltavy. Když konečně všechny sněhy v povodí Lipna roztály, dosáhla voda v přehradě kóty 717,40 m. Obsah nádrže činil několik desítek miliónů kubických metrů. Do daleka rozlité vody mezi lesnatými úbočími kopců činily dojem, jako by zde jezero bylo od dávných dob. Podél břehů se objevilo mnoho míst vhodných ke koupání. A v té chvíli nastala na Lipně první sezóna. Lipno se začalo stávat rekreační oblastí. Počátkem srpna 1958 byl předán blok číslo 2 k montáži a začalo se s montáží první turbíny. Montéři národního podniku Elektrostroj z Brna přepravili 1. září šikmým nákladním výtahem do podzemí první část Francisovy turbíny. Těleso vážilo třicet tun. Dne 24. října uložili betonáří podzemní hydrocentrály poslední z 15 000 kubických metrů betonu do konstrukce stropu na bloku číslo jedna.

Rok 1959

Konečně přišel první ze dvou dní, kterými se uzavíralo budování Lipna: dne 15. července 1959 v 17.55 hodin se uskutečnia první zkouška energetického systému. Lopatky první turbíny se poprvé roztočily a turbosoustrojí začalo dodávat do sítě první kilowatty elektrického proudu. Voda z Lipenského přehradního jezera protékala odpadním tunelem mimo své koryto. Zbývalo uvést do provozu ješté druhé soustrojí. Dne 7. prosince 1959 začalo dodávat proud stejně spolehlivě jako první turbína.

Zdroj: http://www.kronikaobcecerna.estranky.cz